přědati sě pf. (ipf. přědávati sě); k přědati
1. [o člověku] (přěs co, jak [příliš] komu, k čemu) svou nadměrnou vstřícností se dostat do nevýhodné situace, zajít daleko nadbytečně vstřícným jednáním vůči komu/čemu: i v tom sme my sě…okázali, přieliš k jich [nepřátel] vuoli sě předávajíce, jako ti, jenž by pokoj raději nežli nepokoj viděli ArchČ 2,272 (1450) ○ přědánie n.: račte…ty věci k slušnému místu vésti, zvlášče přieliš sě nepředávajíc; neb mohlo by přijíti skrze předánie nám větší škoda ArchČ 4,396 (1450)
2. [o člověku] (v čem, čím ap.) oddat se čemu nad obvyklou míru: každý aby tak bydlil s vyšším sebe…a spieše se ještě pokorú przedada, než hrdostí přednesa ŠtítKlem 30a; neb se lekám za tě, by v své bujnosti sebe (m. se) neprzedawal bez rady TrojK 120a ne…exerceas; přieliš se prziedadie [apoštolové] v trápení těla, v postu RokLukA 343b; předal si se v lehkostech tvých a ničehuož jsi nezapřel, čehož sú požádaly oči tvé AlbnCtnostA 50a